﻿&name=Bristol F2B (F.III)
&description='Vývoj Bristolu začal v březnu 1916 jako náhrady dvoumístné řady B.E. Měl sloužit k průzkumu a zároveň být schopný hlídkových stíhacích letů.
Dostal dvojí řízení, radiostanici, fotografické vybavení, pevný kulomet Vickers střílející skrz obrys motorového krytu a zadní střeliště s jedním nebo dvěma kulomety Lewis.

První prototyp Bristol F.2A vzlétl v září 1916 s motorem Rolls Royce Mk.1.
Po úspěšných zkouškách začala sériová výroba. První bojovou jednotkou s Bristoly ve Francii byla 48. peruť, která dorazila na frontu 8. března 1917.

První útočná hlídka 5. dubna 1917 skončila pro Bristol katastrofou. Šest F.2A pod vedením kapitána I. V. Leefe-Robinsona, nositele Viktoriina kříže, napadlo nad Douai pět Albatrosů D.III vedených Manfredem von Richthofenem. Ten sestřelil dva Bristoly a získal své pětatřicáté a šestatřicáté vítězství. Další dva, včetně stroje Leefe-Robinsona, sestřelili jeho piloti.

Neúspěch způsobila především zastaralá taktika prvních pilotů Bristolu: těsné formace a výhradně obranný způsob boje. S přibývajícími zkušenostmi se ukázalo, že při použití jako stíhačka je Bristol vynikajícím bojovým strojem.

Po úpravách draku a instalaci motorů Falcon II a Falcon III dostal označení Bristol F.2B. Stal se jedním z nejlepších, ne-li nejlepším dvoumístným stíhacím letounem první světové války.
Nedostatek motorů Rolls Royce Falcon vedl k montáži dalších typů, například Hispano o výkonu 300 hp, RAF 4a, Sunbeam Arab nebo Liberty.

Rychlé, dobře stoupající a odolné Bristoly s vysokou rychlostí ve střemhlavém letu se v rukou útočně naladěných zkušených pilotů brzy staly obávanými soupeři. Němečtí letci se jim obvykle vyhýbali, pokud neměli početní převahu.
Nejúspěšnější pilot Bristolu F.2B, Andrew Edward McKeever z 11. perutě, dosáhl 31 sestřelů. Ještě úspěšnější byl nejvýše hodnocený pozorovatel války Charles George Gass, který jako střelec Bristolu získal 39 vítězství.

Vedle stíhacích úkolů se Bristol osvědčil i při útocích na pozemní cíle. Na vnějších závěsnících mohl nést až 450 liber pum. Některé stroje měly pumový zaměřovač Negative Lens.
Úspěšné Bristol Fightery používaly perutě RAF i ve dvacátých letech.
Do konce roku 1918 vzniklo celkem 3 101 letounů Bristol Fighter.


Motor: vidlicový 12 válců Rolls Royce Falcon III
Výkon: 285 hp (2200 RPM)

Rozměry:
Výška: 2970 mm
Délka: 7874 mm
Rozpětí: 11986 mm
Plocha křídla: 37.7 sq.m

Hmotnost:
Prázdná hmotnost: 885 kg
Posádka: 160 kg
Objem palivových nádrží: 170.5 litrů (127 kg)
Objem olejové nádrže: 15.2 litrů (14 kg)
Vzletový bez pumového nákladu: 1262 kg
Vzletový s 4 x 112 lb (203 kg) Pumy: 1465 kg
Vzletový s 12 x 24 lb (131 kg) Pumy: 1393 kg

Rychlost (IAS), bez pumového nákladu:
hladina moře - 198 km/h
1000 - 186 km/h
2000 - 174 km/h
3000 - 162 km/h
4000 - 150 km/h
5000 - 137 km/h
6000 - 123 km/h

Stoupavost, plná zásoba paliva, bez pum:
1000 m -  2 min. 57 sec.
2000 m -  6 min. 24 sec.
3000 m - 10 min. 49 sec.
4000 m - 16 min. 50 sec.
5000 m - 26 min. 10 sec.

Praktický dostup: 5900 m
Teoretický dostup: 6900 m

Vytrvalost ve výšce 1000 m:
Jmenovitý výkon (Bojový) — 1 h. 50 min.
minimální spotřeba — 5 h. 10 min.

Výzbroj:
Dopředná výzbroj: 1 x Vickers Mk.I 7.69 mm, 973 nábojů na hlaveň
Horní zadní střeliště: 1 x Lewis 7.69 mm, 7 bubnových zásobníků po 97 nábojích
1652 7.69 mm nábojů celkem

Varianty pumového nákladu:
12 x 24 lb (131 kg)
8 x 24 lb + 2 x 112lb (187 kg)
4 x 112 lb (203 kg)
2 x 112 lb (102 kg)
203 kg celkem

Použité prameny
1) Air Board Data Charts, 1917.
2) Windsock Datafile Special Vol.1/Vol.2, by J.M. Bruce.
3) Profile Publications The Bristol Fighter, Number 21.
4) Bristol Fighter Pilot notes, 1917.
5) Rolls Royce engine charts, 1917.
6) WWI Aeroplanes data, by J.M. Bruce.
7) Bristol F2 Fighter Aces, Osprey, AOF no.79.
8) Various NACA reports.
9) Various RFC trial reports on Bristol Fighter, 1917-1918.'